Lexikalisierung und Neutralisierung von Diminutivformen im Polnischen und Tschechischen, verglichen mit dem Deutschen. Ein translatorisches Problem?
Title Alternative:Leksykalizacja i neutralizacja form deminutywnych w języku polskim i czeskim w porównaniu z językiem niemieckim. Problem translatologiczny?
Loading...
Date
2017
Authors
Journal Title
Journal ISSN
Volume Title
Publisher
Technická univerzita v Liberci, Česká republika
Abstract
In Polish language, as well as in Czech and German, diminutives are a highly productive category of wordbuilding. Polish and Czech, however, make much more use of these means than German. The numerous differences between the three neighbored languages – in this case: features that are characteristic for the application of diminutive forms in Polish, Czech and German – have aroused not only through processes of lexicalization and neutralization. In many cases we have to deal with so-called ʻlexis without an equivalentʼ (realia). In Contrastive Linguistics, diminutives can be analyzed from various aspects. The shown analysis leads to the conclusion that typological, semantic, pragmatic and lexicographic approaches should be equally regarded. It is an urgent desideratum of research to take into account to a far greater extent diminutive lexemes than has been the case up to now.
Die Diminuierung ist sowohl im polnischen wie auch im tschechischen und deutschen Sprachsystem eine äußerst produktive Wortbildungskategorie. Allerdings machen das Polnische und Tschechische von diesen Mitteln viel mehr Gebrauch gemacht als das Deutsche. Die zahlreichen Unterschiede zwischen den drei benachbarten Sprachen – hier: charakteristische Züge der Verwendung von Diminutivformen im Polnischen, Tschechischen und Deutschen – sind nicht nur durch Prozesse der Lexikalisierung und Neutralisierung entstanden. In vielen Fällen handelt sich um sogenannte ʻäquivalentlose Lexikʼ (Realien). In der kontrastiven Linguistik lassen sich Diminutive aus unterschiedlichen Sichtweisen untersuchen. Die Analyse zeigt auf, dass typologische, semantische, pragmatische und lexikographische Vorgehensweisen gleichermaßen beachtet werden sollen. Es ist ein dringendes Forschungsdesiderat, Diminutivlexeme in weitaus größerem Umfang in ein- und zweisprachigen Wörterbüchern zu berücksichtigen.
Deminutivizace je stejně jako v polském tak i v českém a německém jazykovém systému velmi produktivní kategorie slovotvorby. V polštině a v češtině se tohoto prostředku užívá ovšem více než v němčině. Početné rozdíly mezi těmito třemi jazyky sousedních zemí – zde: charakteristické rysy užívání deminutivních forem v polštině, češtině a němčině – nevznikly pouze procesy lexikalizace a neutralizace. V řadě případů se jedná o takzvaný ʻnulový ekvivalentʼ (reálie). V kontrastivní lingvistice lze zkoumat deminutiva pomocí různých hledisek. Analýza ukazuje, že by se měly typologické, sémantické, pragmatické a lexikografické přístupy zohledňovat rovnocenným způsobem. Prioritní úkol budoucího výzkumu je přihlédnout v daleko větším rozsahu k deminutivním lexémům v jednojazyčné a dvoujazyčné lexikografii.
Deminutywizacja jest zarówno w systemie języka polskiego i czeskiego, jak również niemieckiego wyjątkowo produktywną kategorią słowotwórczą. Jednakże w języku polskim i czeskim korzysta się z tego środka słowotwórczego w znacznie większym stopniu aniżeli w języku niemieckim. Wyraźne różnice istniejące między tymi językami sąsiadujących z sobą krajów – w tym wypadku charakterystyczne cechy użycia form deminutywnych w języku polskim, czeskim i niemieckim – są nie tylko wynikiem procesów leksykalizacji i neutralizacji. W wielu przypadkach mamy do czynienia z tzw. ʻzerowymi ekwiwalentami leksykalnymiʼ (realia). W lingwistyce kontrastywnej deminutywy można badać z różnego punku widzenia. Analiza wskazuje na to, że w równym stopniu należy stosować podejście typologiczne, semantyczne, pragmatyczne i leksykograficzne. Ważnym zadaniem badawczym jest uwzględnienie w znacznie większym stopniu niż dotychczas leksemów deminutywnych w leksykografii jedno- i dwujęzycznej.
Die Diminuierung ist sowohl im polnischen wie auch im tschechischen und deutschen Sprachsystem eine äußerst produktive Wortbildungskategorie. Allerdings machen das Polnische und Tschechische von diesen Mitteln viel mehr Gebrauch gemacht als das Deutsche. Die zahlreichen Unterschiede zwischen den drei benachbarten Sprachen – hier: charakteristische Züge der Verwendung von Diminutivformen im Polnischen, Tschechischen und Deutschen – sind nicht nur durch Prozesse der Lexikalisierung und Neutralisierung entstanden. In vielen Fällen handelt sich um sogenannte ʻäquivalentlose Lexikʼ (Realien). In der kontrastiven Linguistik lassen sich Diminutive aus unterschiedlichen Sichtweisen untersuchen. Die Analyse zeigt auf, dass typologische, semantische, pragmatische und lexikographische Vorgehensweisen gleichermaßen beachtet werden sollen. Es ist ein dringendes Forschungsdesiderat, Diminutivlexeme in weitaus größerem Umfang in ein- und zweisprachigen Wörterbüchern zu berücksichtigen.
Deminutivizace je stejně jako v polském tak i v českém a německém jazykovém systému velmi produktivní kategorie slovotvorby. V polštině a v češtině se tohoto prostředku užívá ovšem více než v němčině. Početné rozdíly mezi těmito třemi jazyky sousedních zemí – zde: charakteristické rysy užívání deminutivních forem v polštině, češtině a němčině – nevznikly pouze procesy lexikalizace a neutralizace. V řadě případů se jedná o takzvaný ʻnulový ekvivalentʼ (reálie). V kontrastivní lingvistice lze zkoumat deminutiva pomocí různých hledisek. Analýza ukazuje, že by se měly typologické, sémantické, pragmatické a lexikografické přístupy zohledňovat rovnocenným způsobem. Prioritní úkol budoucího výzkumu je přihlédnout v daleko větším rozsahu k deminutivním lexémům v jednojazyčné a dvoujazyčné lexikografii.
Deminutywizacja jest zarówno w systemie języka polskiego i czeskiego, jak również niemieckiego wyjątkowo produktywną kategorią słowotwórczą. Jednakże w języku polskim i czeskim korzysta się z tego środka słowotwórczego w znacznie większym stopniu aniżeli w języku niemieckim. Wyraźne różnice istniejące między tymi językami sąsiadujących z sobą krajów – w tym wypadku charakterystyczne cechy użycia form deminutywnych w języku polskim, czeskim i niemieckim – są nie tylko wynikiem procesów leksykalizacji i neutralizacji. W wielu przypadkach mamy do czynienia z tzw. ʻzerowymi ekwiwalentami leksykalnymiʼ (realia). W lingwistyce kontrastywnej deminutywy można badać z różnego punku widzenia. Analiza wskazuje na to, że w równym stopniu należy stosować podejście typologiczne, semantyczne, pragmatyczne i leksykograficzne. Ważnym zadaniem badawczym jest uwzględnienie w znacznie większym stopniu niż dotychczas leksemów deminutywnych w leksykografii jedno- i dwujęzycznej.
Description
Subject(s)
contrastive linguistics, diminutive, lexicalisation, neutralisation, realia
Citation
ISSN
1803-9782