Pohřebiště osamocených

Title Alternative:Smrt nás spojí
Abstract
K poslednímu rozloučení se zesnulým v minulosti náležel slib, že na zemřelé bude vždy vzpomínáno. Hrob byl místem vzpomínek pro pozůstalé, představoval naši kulturu a historii. Hřbitov se stal kronikou lidstva. Rozličnost společnosti, podoba a umístění hřbitova, význam a tradice pohřbívání se v průběhu let proměňovala, byla ovlivněna nejen náboženskou, společenskou i finanční situací, ale i čistým lidským nezájmem. Ve společnosti přibývá opuštěných, osamocených, kteří po smrti nemají nikoho, kdo by na ně vzpomínal. Narůstá množství sociálních pohřbů, na hřbitovech vznikají společné hroby. Stávají se místem zapomnění. Již od nepaměti se tradice rituálu pohřbu velmi respektují a ctí, mělo by tomu být tak dodrženo i u osamocených. Cílem návrhu je vytvořit místo důstojného posledního rozloučení s opuštěnými či osamocenými. Umístění pohřebiště se nachází v samotném cípu západního výběžku České Republiky. Jedná se o trojmezí Čech, Saska a Bavorska. Je obklopeno přírodním parkem Smrčiny a metaforicky uzavřeno spletitou sítí potoků. Historicky se jednalo o bývalé Sudety. Po odsunu Němců, bylo území opuštěno a stalo se územím nikoho. Výběr místa, návaznost na krajinu, její respektování a prostorové řešení bylo zcela určujícím pro vývoj návrhu. Návrhu cesty, kaple, pramene, náměstí a místa důstojného pohřbení. "Zesnulý člověk na pohřbu umírá podruhé, umírá pro ostatní, zřejmě i proto důstojnost pohřbu převyšuje důstojnost umírání, a tak by to mělo být i pro osamocené."
The last farewell to the deceased in the past included a promise that the deceased would always be remembered. The grave was a place of remembrance for the bereaved, representing our culture and history. The cemetery became a chronicle of humanity. The diversity of society, the form and location of the cemetery, the meaning and tradition of burial changed over the years, influenced not only by religious, social and financial circumstances, but also by sheer human disinterest. There are more and more abandoned and lonely people in society who have no one to remember them after death. Social burials are on the increase, and cemeteries are creating common graves. They become places of oblivion. Since time immemorial, the traditions of the ritual of burial have been highly respected and honoured; it should be so for the lonely. The aim of the proposal is to create a place of dignified final farewell to the abandoned or the lonely. The location of the burial ground is at the very tip of the western tip of the Bohemian Republic. It is a tri-border of Bohemia, Saxony and Bavaria. It is surrounded by a natural park Smrčiny and metaphorically enclosed by an intricate network of streams. Historically, it was the former Sudetenland. After the Germans left, the area was abandoned and became a no-man's land. The choice of the site, the connection to the landscape, its respect and the spatial layout were completely decisive for the development of the design. The design of the path, the chapel, the spring, the square and the place of dignified burial. "At a funeral, the deceased dies a second time, he dies for others, probably that is why the dignity of burial exceeds the dignity of dying, and so it should be for the lonely."
Description
Subject(s)
hřbitov, pohřeb, krajina, cesta, pramen, náměstí, kaple, místo důstojného pohřbení, pieta, ticho, klid, Sudety, západní Čechy, rozptylová loučka, osamocený
Citation
ISSN
ISBN