Browse
Recent Submissions
Now showing 1 - 3 of 3
- ItemAnatomie architektury(2024-02-02T00:00:00Z) Vítek, Jiří; Vlček Tomáš, prof. PhDr. CSc. :60064; Vlček Tomáš, prof. PhDr. CSc. :60064; Tsikoliya Shota, doc. MgA. MSc. Ph.D.;Mitášová Monika, prof. Ing. arch. Ph.D. :69041;54701Během své práce jsem široký pojem anatomie architektury zkoumal hlavně s ohledem na vnitřní problémy architektury. Kritické nazírání na to, co architektura je a co by být mohla, či měla. Pochopení vlastní disciplíny a její interiority (P.Eisenman) je esenciální, protože jinak vlastně nevím co dělám. Anatomie mi jako nástroj slouží k rozebírání a metodickému ohledávání objektu architektury a díky analogii s anatomií člověka mi dává mnoho nástrojů, se kterými můžu ohledávání zpracovávat. Architektura se vyvíjí dlouhá staletí a téměř vždy byl jejím středobodem člověk a jeho prostředí. Nezřídka je přímou inspirací architektury biologická předloha. Je tomu například stehenní kost u řeckých sloupů, lebeční klenba u Nerviho skořepin či biomorfní artikulace u Antonia Gaudího. Někdy se architektura inspiruje nepřímo, či se různě interpretuje biologicko-humanistický koncept, jako je tomu například u moduloru nebo ergonomických teorií. Vždy se jedná o pohled do útrob problému a hledání esenciálních konceptů, které se snaží odhalit spíše principy nežli formy. Postavení architektury je v dnešní době o to více problematické, že se její pojetí větví do individualizovaných směrů a stává se tak nesourodou disciplínou. Toto roztříštění je vývojově typické a může být prospěšné, pakliže budeme schopni se na tyto disciplinární skoky podívat kritickým projektem. Na rozdělenost ať již disciplinární nebo odbornou upozorňuje Dalibor Veselý v knize architektura na prahu rozdělené interpretace, ale na rozdíl od roku 2008 se nyní nacházíme ve zcela nové pozici, na prahu úsvitu umělé inteligence a konci moderny. Rozdělenost je tak enormní, že se již nedá spoléhat na nějaký hlavní směr či proud, ale celá disciplína je rozpixelovaná do fragmentů, které zároveň tvoří celek. Abychom se mohli v tomto diskrétním světě orientovat podíváme se jak na zmíněné jednotlivosti tak i na disciplínu jako celek. V dnešní architektonické agendě, kdy mnoho fenoménů dokážeme simulovat, optimalizovat, a testovat, přichází moment, kdy komplexní děje můžeme koherentně spojit do jednotné architektury - kódu, který lze aplikovat na architektonická témata a úlohy. Postmoderní doba koláže, juxta a superpozic je přetavena do post-fordistické digitální doby. Zásadní inovací a premisou do budoucna je propojení tohoto nového architektonického kódu s tzv. "Material behavior", kde dokážeme pomocí nových materiálů dosáhnout zcela nových klíčových vlastností architektury. Pro jasnější uchopení byly definovány zvlášť množiny konceptuální, zobrazovací a analytické. Základní tezi definice architektury tvoří systém Koncept - Vehicle - Fabrikace, neboli idea, nástroj (metoda) a výroba / výstavba. Ačkoliv tento princip nemusí být konečný, pro tuto práci je zvoleným úhlem pohledu. Do konceptuálních tezí patří projekt Osifikace Architektury - Santiniho Kůrovec, pavilon Between Conflicts, a Stereotomický tekton kaple Sblížení. V zobrazovacích a analytických množinách proniká dlouhodobý výzkum a testování metodologie do roviny objevování architektury, vyučování architektur a definování jejího základního rámce. Anatomie Architektury si definuje tři hlavní pilíře jako Program, Strukturu a Jazyk. Kapitoly AI v Architektuře a topologické myšlení v architektuře rámcuje půdorys výsledného objektu. Testovací modely byly zhotoveny ve formě elementů sloupů zdí a prvků a ve výsledném objektu Between Conflicts. Objekt testuje současné fabrikační možnosti jako 3D tisk betonu. Between Conflict diskutuje přerod modernismu do nové etapy, ať již ji budete nazývat Tektonismus,Stereotomický Tektonismus nebo OOO. Základní Elementy jsou artikulovány obrazy generovanými AI a jejich interpretace je aplikována na dráhy robotické fabrikace. Dochází tak k přerodu 2D generované iluze do hmotného objektu. Objekt je složen z prvků konceptu MoDeSty, ale je umělecky artikulován. V současnosti je pavilon vystaven u Zámku Žďár nad Sázavou a je nominován na cenu za architekturu 2023.
- ItemRezonance Světla a tmy v poetice prostoru(2024-02-02T00:00:00Z) Příhodová, Dana; Vlček Tomáš, prof. PhDr. CSc. :60064; Hanzlík Daniel, doc. MgA.;Melková Pavla, doc. Ing. arch. Ph.D. :67971;69042Tma je často vnímána jako něco, co je třeba osvětlovat a vylučovat, přitom si málokdo uvědomuje její nedostatek a vzácnost. Na jedné straně je tma děsivá, na druhé straně sublimní a posvátná, umožňující soukromí a intimitu. Disertační práce zkoumá téma tmy z několika pohledů, zejména jako prostředek senzorické deprivace. Vyzdvihuje její bohatý tvůrčí potenciál, význam tmy pro vnímání světla a jejich vzájemnou rezonanci. Mapuje prolínání psychologického a uměleckého výzkumu především v díle Jamese Turrella, Marie Nordman, Erica Orra a dalších umělců. Ti zkoumali hranice lidského vnímání vytvářením prostředí omezených od zevních stimulů, kde role účastníka přispívá k významu uměleckého díla. Jejich tvorba se stala zásadní inspirací pro realizaci výstavy Rezonance světla a tmy v Ostravském muzeu v termínu 21. 3. - 31. 5. 2019. Jako hlavní architektka výstavy jsem téma percepce a prožitku v potemnělém izolovaném prostředí měla možnost nahlédnout a zhodnotit z několika perspektiv.
- ItemVliv tvaru prostoru na člověka(2024-02-02T00:00:00Z) Pleyer, Jakub; Suchomel Jiří, prof. Ing. arch. akad. arch. :54695; Suchomel Jiří, prof. Ing. arch. akad. arch. :54695; Fránek Zdeněk, prof. Ing. arch.;Chvála Vladislav, MUDr. :57212;69005Jsme součástí světa, který nás obklopuje. Člověk svou činností stanovuje hranice prostoru, které používáme. Takové, na které dohlédneme, i takové, které nevidíme. Teze o organismické architektuře si kladou za cíl podrobit hlubšímu zkoumání synergii člověka a tvaru stavebně vymezeného prostoru. Prostor bývá definován mnoha způsoby. Pro každého z nás představuje něco trochu jiného a každý vědecký obor pro něj má definici udávanou svoji vlastní perspektivou. Čím však skutečně je ve významové rovině našich životů, umí jen málokdo popsat. Pokud ho definujeme jako jsoucno, které nás obklopuje, které nemá hranice a v němž se pohybujeme ve třech dohodnutých dimenzích, mohli bychom jeho objem rozdělit a tím zhmotnit do různě definovaných tvarů jež ho budou naplňovat. Takových modelů je ale mnoho. Hlavní motivací této otázky se stalo ověření faktu, zdali má tvar vymezeného prostoru na člověka vliv. Tuto otázku prověřuji experimentem, ve kterém navrhuji čtyři různorodé prostorové tvary, v jejichž útrobách sleduji průběh pobytu osob. Pokud bychom vliv potvrdili, mohli bychom variováním tvaru docílit zefektivnění prostoru pro specifické činnosti? Od léčby, přes práci, po odpočinek? Práce prezentuje výsledky první etapy výzkumu, který se snaží překlenout mezeru v lidském chápání percepčních parametrů v architektonickém designu.