Rok 2016
Permanent URI for this collection
Browse
Browsing Rok 2016 by Author "Horáková, Jana"
Now showing 1 - 1 of 1
Results Per Page
Sort Options
- ItemNanofibrous vascular grafts(Technická Univerzita v Liberci, ) Horáková, JanaV současnosti není v klinické praxi cévní náhrada s vnitřním průměrem pod 6 mm, která by spolehlivě fungovala v dlouhodobém horizontu. Disertační práce se zabývá přípravou maloprůměrových cévních náhrad z biodegradabilních polymerů, které jsou testovány jako potenciálně vhodné materiály pro přípravu tkáňových nosičů pro vaskulární cévní systém. Hlavní myšlenkou tkáňového inženýrství je napodobování přirozeného prostředí - mezibuněčné hmoty. Proto byla ideální cévní náhrada navržena jako dvouvrstvá tubulární struktura s definovanou morfologií vláken. Tato definovaná struktura byla vytvořena elektrostatickým zvlákňováním polykaprolaktonu (PCL). Podobnost morfologie vláken s mezibuněčnou hmotou předpokládá, že po implantaci do organismu proběhne regenerace funkční tkáně. Kromě polymeru polykapronu byl testován polymer ze stejné třídy polyesterů - kopolymer polylatidu a polykaprolaktonu (PLC 70/30). Cévní náhrada připravená z toho polymeru byla tvořena pouze jednou vrstvou.Pro porovnání vlastností polymerů byla provedena charakterizace obou elektrostaticky zvlákněných materiálů. Kopolymer PLC je mírně hydrofilnějšínež polykaprolakton. Termické vlastnosti obou polymerů se značně liší. Zatímco kopolymer PLC je převážně amorfní s teplotou tání okolo 110°C, polykaprolakton je semikrystalický polymer s teplotou tání kolem 57°C. Mechanická pevnost a prodloužení je přibližně desetkrát větší u elektrostaticky zvlákněného kopolymeru PLC než u polykaprolaktonu.Biologické testování elektrostaticky zvlákněných materiálů potvrdilo biokompatibilitu obou testovaných polymerů s fibroblasty i s endotelovými buňkami. Vyšší proliferační stupeň byl pozorován při kultivaci buněk na mírně hydrofilnějším kopolymeru PLC, který zřejmě umožňuje lepší buněčnou adhezi. Vlákenné materiály byly rovněž testovány po interakci s krevními destičkami, které se po inkubaci aktivovaly a agregovaly. Mírnější aktivace byla pozorována po interakci s hladkými foliemi vyrobenými ze stejných materiálů, což dokládá, že na aktivaci destiček má vliv morfologie povrchu. Zvýšená aktivace trombocytů byla naopak pozorována při dynamické inkubaci vlákenných tubulárních vzorků.Vlákenné tkáňové nosiče byly využity jako systém cíleného uvolňování léčiv, konkrétně oxidu dusnatého (NO), který má pozitivní účinky na ardiovaskulární systém. Vlákna polykaprolaktonu byla obohacena o donory NO ze skupiny S-Nitrosothiolů, které umožňují uvolňování NO ve fyziologickém rozmezí po 42 dní v in vitro podmínkách. Po implantaci cévních náhrad jako náhrada břišní části aorty u potkanů bylo zjištěno, že NO inhibuje buněčnou infiltraci do vnitřní a střední vrstvy cévní náhrady. Tento snížený výskyt zánětlivých buněk může bránit vzniku neointimální hyperplazie způsobenou hladkosvalovými buňkami v pozdějších stadiích implantace.